Byly to neskutečné nervy, ale po posledním zápase, který jsme vyhráli 4:0 proti Brnu, to všechno vypuklo.

Nejprve oslavy na stadionu, pak triumfální jízda Prahou, oslava s fanoušky ve Žlutých lázních a soukromá párty v pražském klubu, ale pojďme postupně.

Jelikož s písknutím rozhodčího vběhli na hřiště fanoušci, bylo problém najít všechny naše hráče, obzvláště malého Jana Sýkoru. Následné vyvolávání každého, kdo se na úspěchu podílel, bylo úžasné. Celý stadion volal jména nových šampionů, kteří se shromaždovali uprostřed hrací plochy na hvězdném pódiu. Následná děkovačka v režii kapitána Jiřího Bílka a Milana Škody mi zní v hlavě dodnes.

Následoval rychlý trasfer do Žlutých lázních, kde na nás už čekali fanoušci, kteří sem buď dorazili ze Strahova nebo zde sledovali celý zápas na velkoplošné obrazovce. Na hráče jsme si museli chvili počkat, protože jejich triumfální cesta autobusem travala trošiču déle, protože jeli ukázat mistrovský pohár na Letnou. Ale jakmile se kluci objevili na podiu, celé Žluté lázně se otřásly v základech. Mikrofon mi okamžitě vytrhl z ruky Přemysl Kovář a začal slavit s fanoušky. Následovaly krátké emoční rozhovory a přesun do VIP zony přes všechny fanoušky, kteři si chtěli na hrdiny sáhnout popřípadě se s nimi vyfotit.

Ve VIP zóně jsem hrál ještě diskotéku – samozřejmě proloženou slavistickými hymnami a chorály… Co se dělo dál, je asi každému jasné. Ano, následující ráno nebylo úplně příjemné, co si budeme povídat. Ale titul se musí pořádně oslavit!